Nápad s pořadatelstvím ME kadetů přišel přesně před rokem, kdy se Láďa vrátil ze Španělska. Někdy v zimě nám to CEB přiklepl a na jaře se stvrdilo, že Jablonec bude centrem dění. Už od loňského podzimu jsme pracovali na sehnání peněz, z kterých by se areál dostavil. Jednání o financích probíhalo až do poslední chvíle, peníze se nám na účet přikutálely až v průběhu šampionátu, byť ne v požadované výši. Nelze ale jinak, než radnici poděkovat.

Nejkrušnější chvíle nastaly asi 2 týdny před mistrovstvím, to když jsme, v tu chvíli „na blind“ začali s pracemi. Všechno by šlo v pohodě, jenže si vzpomeňte na počasí tou dobou. Těžká technika se bořila, nešlo navážet materiály, dělat se v tom nedalo. To nám na klidu nepřidalo ale neustále jsme propočítávali čas a průběh prací tak, aby to vyšlo. Ve špatném počasí se brigády nesvolávaly, s pomocí jsme počítali v ten víkend poslední. Ještě v pondělí, v den tréninků, se tu kde cosi dodělávalo, ale bylo v podstatě hotovo. Když na technickém mítinku v předvečer zápasů Petr Roubíček prohlásil, že od rána budou k dispozici pálkařské klece, sálem zazněl tlumený smích. Klece byly, jsme přeci v Čechách.

„Evropa“ začala, nikdo z nás neměl ani potuchy, co to obnáší, jak to zvládneme. Týmy, rozhodčí, komisaři a zapisovatelé najížděli, začal frmol trvající celý týden, pro organizátory minimum spánku, plnou hlavu starostí a plné ruce práce. Měli jsme na starosti skoro 200 lidí, kteří spali, jedli, přesouvali se a hráli. Modlili jsme se za počasí, vyšlo to, vedra byla stoprocentně lepší, nežli šplouchance týden předtím. AshField žil tak jako nikdy ve své historii. Tradičně nejvíc fanoušků přijelo z Holandska, bylo tu dost Němců a Slováků, z tribuny zněla i polština. No a zápasy českého týmu, to byla prostě paráda, tribuna zdaleka nestačila.

V první den šampionátu se na hřišti odehrálo slavnostní zahájení. To je vždy víc nežli sportovní, politická záležitost. A tak byly pozváni zástupci místní, regionální i parlamentní politiky. O tom, kdo a proč přijel či nepřijel, nemá smysl diskutovat, tak to je a samotné vedení turnaje a i vedoucí týmů byli překvapeni, jakou odezvu má tato akce. Starosta uspořádal raut v atraktivním prostředí restaurace Petřín.

A tak turnaj plynul, hřiště v Jablonci i Liberci dostávaly zatěžkávací zkoušku. Tou jsme nakonec procházeli i my. Mám pocit, že vždy když se něco předem přichystá a naplánuje, je to potom úplně jinak. Naštěstí jsme ale my Češi mistry světa v improvizaci (to není z mojí hlavy, řekl mi to jeden holandský fanoušek) a tak jsme konali zázraky, jeden za druhým, jako na běžícím pásu. Srdce hlavního delegáta pana Hoffmanna jsme si získali hned v úvodu, když například požadoval obandážovat sloupy v dugoutech. Snad ani nestihl dopít kafe a sloupy byly obandážovány. Takto celý organizační tým makal od brzkého rána až do setmění.

No a konec? Přeci ten nejlepší. Počasí jak na objednávku, spokojeni byli snad všichni – týmy z úrovně hry a kvality hřišť, vedení z organizace, diváci z komfortu při sledování zápasů (mít bufet za zády, to, říkali nikde nemají, když sledovali hru ze „sky-boxu“). Odměnou nám je vítězný pokřik – MISTŘI !!!

Nejspíš turnaj měl i nějakou tu vadu na kráse. Na ty se časem zapomíná, pokud je dotyčný vcelku spokojen. Když se s námi účastníci loučili, znělo to jako opakované klišé, že máme krásný areál a skvělou organizaci. No a jaká byla poslední slova pana Hoffmanna, když se loučil? „Myslím, že se brzy na podobné akci zase uvídíme“.

A co na závěr? Poděkování. Chci za vedení turnaje poděkovat jmenovitě a nechci, aby to vypadalo jako po finále Wimbledonu nebo při rozdávání Oscarů. Naše poděkování je za ochotu, dřinu, výdrž a nervy. Zaslouží si ho Aleš Weiss za to, s jakým nasazením se pustil do dodělávek zázemí a zemních prací, Petr Probst nám zrekonstruoval tribunu do nádhery, Martin Svačina vedl tým brigádníků při věšení sítí a i ti si zaslouží chválu. Turnaj by neběžel tak jak běžel bez Martiny Weissové, měla na starosti jídla, praní dresů a další nahodilosti. Martin Svačina, Aleš Weiss, Jirka Roubíček a pan Francke pomáhali udržet hrací plochu v tom nejlepším stavu. Martin Lukeš nafotil tuny materiálu. Tomáš Dvorský měl na starosti rozhodčí a vedení, staral se o počítače, Pavel Dvorský obsluhoval výsledkovku a hudební aparaturu. Poděkování náleží i Jiřímu Votinskému, který zpracovával statistiky do denních reportů a řídil tým zapisovatelů (Petr Pros ze Šumperka, Jiří Drha z Prahy a Ondřej Konvalinka z Blanska, Míša Hanzlíková z Hluboké dělala on-line zpravodajství ze všech utkání). Velký dík patří panu Selingerovi z bufetu, nikdo netrpěl žízní. Každodenní úklid zajišťovaly Romana Dvorská a Mája Roubíčková. Záštitu nad turnajem převzal starosta města pan Petr Tulpa. Poděkování zasíláme i firmám, soukromým osobám a institucím, všem těm kdož vyšli vstříc našim někdy nelehkým a na poslední chvíli zadaným požadavkům při dokončování dostavby hřiště, dopravní logistiky a dalšího servisu. Jsme vděčni sponzorům, městu Jablonci a Libereckému kraji. Vše klapalo i v Liberci, děkujeme.

Myslím, že touto akcí jsme si vydobyli jisté renomé v očích evropské federace, pochvalu jsme vyslechli i z úst šéfa českého baseballu, od Petra Ditricha.

Ředitelem MEK 2007 byl Petr Roubíček, technickým asistentem Petr Dvorský.

Byť turnaj nám skončí až to všechno pobalíme, vrátíme vypůjčené a pronajaté, provedeme finanční bilance a vyrovnání, už teď můžeme prohlásit – OKURKOVÁ SEZÓNA NA ASHFIELDU ZAČALA !!!