Jabloneckém Blesku se v sobotu povedl historický kousek, když poprvé v historii klubu dokázal postoupit do Extraligy, nejvyšší tuzemské soutěže. K té příležitosti jsem si pro Vás připravili rozhovor s mladým jabloneckým nadhazovačem Jiřím Hiklem, který se na úspěchu podílel velkou měrou.

Jirko, od soboty, kdy se vám s Bleskem podařilo postoupit do nejvyšší tuzemské soutěže již uplynulo několik dní, opadla již euforie, nebo se z úspěchu pořád raduješ stejně?

Abych pravdu řekl, tak žádná euforie ze mě neopadla, stále myslím na druhý sobotní zápas, byl to úžasný moment a stále z toho mám stejnou radost. To vítězství bylo o to sladší, že jsme se dokázali zvednout po debaklu z prvního utkání, čímž jsme prokázali silnou mentalitu a chtíč vyhrát, za což jsem určitě moc rád.

Co podle tebe bylo klíčem k úspěchu v nadstavbě o Extraligu?

Myslím, že klíčem byl právě ten chtíč, který jsme měli. Do každého zápasu jsme šli bez respektu a chtěli jsme předvést skvělý baseball. Samozřejmě byly momenty, které se nám vyloženě nepovedly, na druhou stranu baseball je sport neúspěchu a dobrý hráč se pozná tak, že se z chyb dokáže poučit a posouvají ho dál.

Kdo byl podle tebe nejtěžší soupeř a kdo vás naopak potrápil nejméně?

Nejtěžším soupeřem byla v mých očích jednoznačně Olympia Blansko, která je vždy houževnatá a rve se o každý balón. Naopak nejméně jsme se trápili s Bučovicemi, které jsme dvakrát v nadstavbě porazili. Letos se s nimi utkáme znovu v semifinále play-off 1. Ligy, tak doufám, že na výkon z nadstavby navážeme.

Když vynecháme poslední zápas proti Technice Brno, ve kterém jste si zajistili účast v Extralize, který moment z nadstavby byl tvůj nejoblíbenější?

Před očima mám stále svůj výkon v Třebíči, kde to se mnou na začátku vůbec nevypadalo dobře, ale zvedl jsem se, nakonec hodil complete game a celkově si myslím, že to byl poměrně důležitý okamžik, za který jsem moc rád.

Extraliga je oproti 1. Lize na zcela jiné úrovni. Jaké kroky musí Blesk podstoupit, aby byl proti nejlepším českým týmům konkurenceschopný?

Myslím, že  abychom týmům v Extralize mohli konkurovat, tak bychom museli trénovat všichni, jako jeden tým. U nás je velký problém, že polovina lidí trénuje v Jablonci, druhá v Praze a prakticky se vídáme jen na zápasech. Už jsme se spoluhráči řešili i scénář, že bychom se jednou týdně scházeli na tréninky na domácím Ash Fieldu. V neposlední řadě bude třeba posílit nadhazovačskou baterii, která je dlouhodobě naší slabou stránkou a v Extralize bychom to pocítili mnohonásobně víc, než doposud.

Ty zatím letos zažíváš životní, a doufejme, že i průlomovou sezónu a na svém kontě máš již deset vítězství. Co jsi oproti loňsku, kdy se ti tolik nedařilo, změnil?

 Začal jsem do zápasu chodit s klidnou hlavou a tím, že chci pokaždé vyhrát. Nastavil jsem si určitou rutinnu, která mi začíná už i den před zápasem a zatím mi funguje, takže jsem spokojený.

Postupem do Extraligy pro vás ještě sezóna nekončí a čeká vás boj o titul mistra 1. Ligy, který vám loni těsně proklouzl mezi prsty v pátém rozhodujícím utkání proti Klasiku Frýdek-Místek. Jak vaše šance vidíš letos?

 My se o to jdeme poprat. Myslím, že naposledy Blesk získal titul v roce 2011, takže je nejvyšší čas ho vrátit zpátky na Ash Field. Loni jsme o něj přišli opravdu velmi těsně a letos uděláme vše proto, aby se podobný scénář neopakoval.

Po skončení sezóny si určitě všichni dopřejete zaslouženou pauzu, ale vzhledem k postupu do Extraligy nebude moc být příliš dlouhá a opět vám začne dřina. Jak se na příští rok budeš připravovat ty? Máš nějaké cíle, kterých bys chtěl přes zimu dosáhnout?

Do letošní zimní přípravy budu chtít dát všechno, myslím, že co se týče mé fyzické stránky, je toho vážně hodně, na čem pracovat a co zlepšovat. Budu muset zesílit, takže určitě s týmem přes zimu zalezeme do posilovny a já osobně nemám v plánu vylézt do té doby, než naberu aspoň patnáct kilo. Okolo ledna přijde první házení, bullpeny, spoty, určitě bych rád zrychlil a celkově se zlepšil.

Text: Matyáš Fous