První zápas týmu B v Roudnici
aneb mírné rozčarování hned na úvod.
První zápas sezóny skončil pro mužstvo Blesku B totálním náklepem. Analyzovat příčiny je asi zbytečné a vymlouvání se nemá smysl. Jsem na to zvyklý, že poskládat 9 lidí na zápas venku je téměř nadlidský výkon a tentokrát tato úloha padla na Standu Hlubučka, protože já jsem byl týden mimo ČR. Standa si znovu připoměl jak je „rád“, že už nemusí příště dávat tým dohromady. Sice jsem měl na začátku sezóny mírný optimismus v počtu lidí, kteří trénovali s A týmem a spoustu různých příslibů, situace je ale úplně odlišná a hráči se hledají už ve všech možných řadách.. Když nám den před zápasem bylo jasné, že to horko těžko dáme dohromady, zkusil jsem ještě trapně postát v dugoutu Áčka jestli se někdo ustrne, ale bylo to zbytečné.
Tak jsme vyrazili v devíti lidech, bez kečra a s jedním polonadhozem (Pavel mi promine, snad). Jako kouč něřeknu chytáš ty a pak když tak ty, ale je tu někdo kdo má odvahu si tam stoupnout? Odvahu našel Harry Matějka a po zranění Jerry Jaros. Oběma tímto děkuji i když jsem jim samozřejmě po zápase říkal, že to za moc nestálo.
Mladí Praotci se do nás pustili naplno a když jsme si každý v poli vybrali nějakej ten error bylo jasné, že na 9 směn zápas asi nebude. Ve dvou směnách jsme sice slušně poskládali útok a udělali 2 x 3 body, bylo to ale vše. Soupeř nás drtil každým útokem a my nenašli způsob obrany. Mladí hráči Roudnice se chovali jak utržení od řetězu a ani jejich kouč nechápal nastalou situaci. Byli o 20 nahoře a furt kradli a kradli, samozřejmě si ani nenechali ujít žádný puštěný nadhoz, kterých bylo nepočítaně. Připadal jsem si jako učitel, který každému soupeřovu hráči dosáhnuvšímu druhé mety vysvětloval, že i vyhrát se musí umět se ctí. Když pak vlastní hráči na svého trénéra z met volali, běžíme jen na odpal a o jednu metu, vrátilo se jim nené, jak mu to uteče tak běžíme abychom rozbili double. Už jsem ani neměl sílu mu něco říct. Skončilo to 33:6 a hra pro radost to nebyla.
V sobotu jedeme do Svobody, ale jelikož má ten den i zápas tým A, nečekám, že situace bude lepší. Trošku by se ale věřit mělo, já vím.
Svaca85, Blesk B
Tak jsme vyrazili v devíti lidech, bez kečra a s jedním polonadhozem (Pavel mi promine, snad). Jako kouč něřeknu chytáš ty a pak když tak ty, ale je tu někdo kdo má odvahu si tam stoupnout? Odvahu našel Harry Matějka a po zranění Jerry Jaros. Oběma tímto děkuji i když jsem jim samozřejmě po zápase říkal, že to za moc nestálo.
Mladí Praotci se do nás pustili naplno a když jsme si každý v poli vybrali nějakej ten error bylo jasné, že na 9 směn zápas asi nebude. Ve dvou směnách jsme sice slušně poskládali útok a udělali 2 x 3 body, bylo to ale vše. Soupeř nás drtil každým útokem a my nenašli způsob obrany. Mladí hráči Roudnice se chovali jak utržení od řetězu a ani jejich kouč nechápal nastalou situaci. Byli o 20 nahoře a furt kradli a kradli, samozřejmě si ani nenechali ujít žádný puštěný nadhoz, kterých bylo nepočítaně. Připadal jsem si jako učitel, který každému soupeřovu hráči dosáhnuvšímu druhé mety vysvětloval, že i vyhrát se musí umět se ctí. Když pak vlastní hráči na svého trénéra z met volali, běžíme jen na odpal a o jednu metu, vrátilo se jim nené, jak mu to uteče tak běžíme abychom rozbili double. Už jsem ani neměl sílu mu něco říct. Skončilo to 33:6 a hra pro radost to nebyla.
V sobotu jedeme do Svobody, ale jelikož má ten den i zápas tým A, nečekám, že situace bude lepší. Trošku by se ale věřit mělo, já vím.
Svaca85, Blesk B